Naše životní zkušenosti jsou něco, co formuje náš pohled na svět, a tedy i naši budoucnost. Ten, kdo v dětství neměl příliš dobrou zkušenost se svou rodinou, často skončí s názorem, že bude lepší žádnou rodinu ani nezakládat. Je to dáno jednak tím, že jednoduše v tomto počínání nevidí smysl, ale mnohdy i tím, že má naučené takové vzorce chování, že jeho pokusy jsou stejně odsouzeny k neúspěchu. Co přesně je tím myšleno? Jako děti se velmi rychle a dobře učíme nápodobou. To znamená, že si zapamatujeme, jak v daných situacích reagovali a jak se chovali naši rodiče nebo ti, které jsme měli na očích a budeme reagovat velmi podobně.
Takto se naučíme primárně konfliktní vzorce, které pak používáme i v běžném životě a divíme se, že se život neodehrává podle našich představ. Ono je možné tyto chybné vzorce rozpoznat a změnit je, ale to je velmi složitý a dlouhý proces. Navíc v mezilidských vztazích nezáleží vždy pouze na nás, ale i na našem protějšku. O to je pak takové přeučování náročnější. Vždy je tak velmi důležité, mezi jaké lidi se dostaneme. Jako jedinci jsme tak tvořeni z velké části našimi rodiči, předávají nám totiž nejen genetickou informaci, která zajistí, že vypadáme velmi podobně jako oni, ale vtisknou nám i své vzorce chování.
Vždyť je vlastně docela běžné a v mnohých sitkomech je to použito jako všeobecně chápaný gag, že najednou zjišťujeme, že se chováme jako naši rodiče. To bývá pro hlavního hrdinu mnohdy šokující moment, který by raději popřel, než přiznal. A tak se přistihneme, že se chováme podobně, myslíme podobně a třeba i že začínáme mít podobný vkus. Moderní kuchyně do paneláku glanckuchyne.cz je tak sice stále moderní, ale najednou se podobá tomu, co známe z dětství a co je nám ve skutečnosti mnohem bližší, než bychom sami byli bývali tušili. A je to tak dobře, je tak zachovaná nezbytná kontinuita.